Právo minci dělati v témž Knížectví těšínském

ZEMSKÁ PLATIDLA NA TĚŠÍNSKU


Krejcar Fridricha Kazimíra, 1570
Krejcar Fridricha Kazimíra, 1570

Ražba   vlastních   platidel  -  mincí  byla  prestižním  privilegiem,  kterým v zemích Koruny české disponovali pouze panovník, několik nejbohatších šlechtických rodů (Šlikové, Pernštejnové, Rožmberkové) a slezská knížata. O tento znak zemské svébytnosti a současně samozřejmě i o možnost finančního přilepšení usilovala i těšínská knížata. Kazimír II. se těšil veliké přízni krále Vladislava Jagellonského, který mu právo ražby vlastních těšínských mincí udělil slovy: právo dělati minci v témž knížectví těšínském, však opatřiti mají, aby ta mince přísadu dobrú a slušnú měla a s mincí jiných knížat slezských, kteří by na to takovéž milosti měli, se srovnávala. 

Počátky ražby vlastních mincí těšínskými Piastovci jsou ovšem zahaleny mnohými  nejasnostmi.  I  když  se  v  listinách  knížete  Meška  I.  z  konce 13.  století se jménem mincmistra setkáváme, nemáme dochovánu ani jednu minci z tohoto období. Jasné doklady o tom, že se v Těšíně razily mince nižších nominálních hodnot, pocházejí až z 15. století.

V roce 1438 totiž prodala kněžna Eufémie společně se svými syny právo ražby zdejším měšťanům. Největší rozkvět nastal až v následujícím století, kdy za vlády Václava III. Adama a jeho potomků fungovala mincovna jak v Těšíně, tak i ve Skočově a Bílsku. Razilo se v nich hned několik typů mincí - nízkých (haléře, trojníky, krejcary, půlgroše),  středních  (bílé groše, trojáky, čtveráky)  i  vyšších (tolary). Právě tolary o průměru 42 mm a váze 28,6 g představovaly  vrchol  místní  produkce.  Jelikož  však  obsahovaly  nízký  podíl  stříbra  (razily  se  podle tzv. polského vzoru), byla jejich emise panovníkem záhy zakázána. Tolary se v Těšíně razily znovu až na počátku 17. století. Vždy se na nich objevil portrét vládnoucího knížete a rodový znak. Za poslední těšínské Piastovny Alžběty Lukrécie na mincích nacházíme i vyobrazení a symboly habsburského panovníka, jenž v roce 1655 přikázal ukončit činnost mincoven na Těšínsku.

Bohatá  historie  ražby  mincí na Těšínsku zná ovšem i nepoctivé mincování. Zvláště údobí největšího rozmachu za  vlády  knížete  Adama  Václava  a  jeho  nástupců  Fridricha  Viléma  a  Alžběty Lukrécie, posledních Piastovců v Těšíně, se vyznačuje urputnou snahou podvodníků přiživit se způsobem nečestným a všemi právními řády odsuzovaným - produkcí padělků a falešných mincí. 

Mimořádně     oblíbená     byla     těšínská    platidla v sousedním polském království. Z deníku skočovského purkmistra  Jana  Tilgnera  vyčteme,  že  v  květnu  1611  byli  popraveni  dva  falešní mincíři, zlatník Joachim, který  zhotovil razidla, a mincíř Hans, jenž v mincovně v Těšíně pracoval od roku 1608. Oběma  bylo  prokázáno, že  razili  falešné  polské  groše  s  vyobrazením poprsí krále Zikmunda III. a letopočtem 1610, které pak pašovali do Polska. Potrestání viníků bylo exemplární. Joachimovi byla nejprve useknuta pravá ruka a poté i hlava, mincmistr Jan byl upálen zaživa. 

Ale nemuselo se jednat jen o doslova falešné mincování. Kněžna Alžběta Lukrécie usilovala o právo ražby vlastních mincí, aby se vyrovnala svým předchůdcům. Císař jí ražbu povolil v roce 1638. Mince měly být raženy podle císařského vzoru, s panovníkovým vyobrazením a opisem na aversu, symbol Těšínska - orlice s opisem - směla být vyražena na reversu. Ke zřízení mincoven došlo v roce 1642 v Těšíně a o rok později ve Skočově. Z obou vycházela  celá  škála  mincí,  obzvlášť  hodnotný  a  dodnes  ceněný  je tolar s portrétem kněžny Alžběty Lukrécie z roku 1650. Těšínské mincovny produkovaly ve velkém množství drobnou měděnou a stříbrnou minci, jež se stala velmi  oblíbenou  nejen  ve  Slezsku  a  na  Moravě,  ale  i  za  hranicemi  v  Polsku.  Právě ražba málo hodnotné, ale  oblíbené  a  žádané  těšínské  mince  se  záhy stala středem pozornosti polských úřadů, které předpokládaly, že je mince falešná. Polské úřady dosáhly četnými intervencemi toho, že císař prostřednictvím slezského hejtmanského královského úřadu ve Vratislavi vydal v roce 1649 příkaz k zastavení provozu těšínských mincoven. 

Přesto ještě v roce 1654 vyšel v sousedním Polsku malý třístránkový spisek s názvem Szeląg, Piętak, Groszyk Cieszyński.  Dobru   Pospolitemu   w  Polszcze   Szkodliwy,   jenž  vydala  pravděpodobně  krakovská  tiskárna. Jeho podtitul Z Dozwoleniem Stárszych naznačuje, že byl vydán z úředního příkazu. Spisek se velmi tvrdě stavěl proti rozšiřování a ražbě falešných mincí v polském království, zvláště pak ze zahraničí přicházejících mincí těšínských: Ná ten czas w Polszcze źe tey drobney monety niebiją bez ktorey ubogi lud práwie nic niemoźe, zagęściły sie miedzy   innymi   pieniądzami   cudzoziemskimi   szelągi,   piętaki   i   groszyki   Cieszyńskie   dáleko   nászymu   nie   rowne y niepopłatne. Padělané mince ovšem putovaly přes hranici i opačným směrem. Falešná mincovna v polském Živci (pol. Żywiec) produkovala v letech 1610-1620 nejrůznější padělky podle polského i českého vzoru. Mezi padělky byly např. i dvě falešné těšínské ražby - trojník a tříkrejcar, ražené podle vzorů stříbrných originálů, ovšem měděné a daleko hůře výtvarně i technicky zpracované. Dosáhly nejen do Slezska, ale i na Moravu. Valašskomeziříčský puškař Ondřej Sivý ve svých zápisech z roku 1612 poznamenává:

Povstaly žyvecké peníze zlé. Z samej mědi, na polský ráz dělány byly v Živci, zjevně v zámku pana Mikuláše  Komorowského.  Na  dva  roky choval  tovaryše  zámečnické  a  jiné zlatníky k tomu potřebné a žádný mu nic k tomu neříkal. Také nikam nejel, doma páchal, co chtěl, byl pán zhovadilý a bezbožný.


K nejhodnotnějším nominálům patřily stříbrné tolarové ražby. U těšínských tolarů, z nichž k nejlépe provedeným patří tolar mincmistra Hanuše (Hanse) Thackeho z roku 1609, se předpokládalo jejich použití k reprezentačním účelům. Mincmistr Thacke, se kterým jsou spjaty kvalitně  provedené  ražby,  však  skončil  tragicky.  V  roce  1611  byl  zaživa  upálen  za falšování peněz. Kromě tolarů byly raženy i jejich dvoj či trojnásobky. Na líci je vyražena polopostava  s  knírkem  a  bradkou  ve  slavnostním šatě s širokým límcem a vlajícím šálem, v pravici drží hůl, jenž  se  opírá  o bok, v levici čapka s chocholem; v uzavřených kruzích, z nichž menší je přerušen hlavou a vnější je tvořen vavřínovými listy, je  opis  ADAMVS.WENCESLAVS.  DVX.TESCHIN[ENSIS]  (Adam  Václav  kníže  těšínský),  na  reversu  ve  vnitřním  kruhu  hornoslezská  orlice s korunou, v zevním vavřínovém listu opis SAPIENTE. DIFFIDENTIA.1609 (moudrou opatrností).