Těšínsko 

Veřejnost    dnes    vnímá    Těšínsko    zpravidla    jen   jako   zajímavý   region,   situovaný   na   hranicích   České   republiky se  Slovenskem  a  Polskem.  Většinou  lidí  u nás je za něj považováno jen nejbližší okolí měst Český Těšín, Třinec a Jablunkov v podhůří Moravskoslezských,  resp.  Slezských  Beskyd.  Region,  kde  se  dosud  lze  setkat s nářečím, v němž se snoubí čeština s polštinou a  slovenštinou  a kde se dodnes udržely krásné lidové tradice. S řadou podobných   nebo   přímo  shodných  prvků  se  setkáváme  jak   na  českém  území,  tak   za   našimi   hranicemi  v  sousedním  Polsku  a  na  Slovensku.  Zvláště  patrné  je  to  v  českých,  polských a slovenských obcích v těsné blízkosti tzv. trojmezí.   Místa, kde se dnes stýkají hranice České republiky, Polska a Slovenska. 

Lidová  kultura  i  jazyk tří sousedních národů se zde setkávaly po staletí a její projevy zde překračují státní hranice. Výsledkem bylo postupné utváření specifických těšínských etnografických poměrů, které jinde nenajdeme.  Vnímání  Těšínska  jako  okolí  tří  výše  uvedených  měst, kde jsou tyto poměry dodnes patrné, se nejvíce blíží vnímání etnografů, jež Těšínsko řadí po bok jiných etnografických oblastí na našem území, jakými jsou např. sousední Lašsko a Valašsko nebo Slovácko. 

Jenže  není  Těšínsko  jako  Těšínsko.  Ve skutečnosti se totiž nejedná jen o malý, i když krásný a z turistického i etnografického hlediska mimořádně zajímavý pohraniční podhorský region, ale o mnohem rozsáhlejší historický územní celek, jednu z historických zemí Koruny české ve Slezsku, která zahrnovala po staletí také celé dnešní Frýdecko a Karvinsko, o dnešním polském Těšíně a celé polské části Těšínska nemluvě. 

Přestože těšínská knížata sehrávala v procesu utváření českého státu v této části Slezska již od středověku mimořádně významnou úlohu, ve většině dnešních turistických průvodců a map se o tom mnoho nedočteme. Zato o dramatických událostech z let 1918-1938, kdy došlo k rozdělení do té doby jednotného těšínského území, toho bylo napsáno a vytištěno opravdu hodně. Seriózními   vědeckými   pojednáními  počínaje  a  nejrůznějšími  brožurami  a  články  v  novinách  a  časopisech  konče.  Jakkoli je pozornost publicistů, novinářů i historiků věnovaná událostem poměrně nedávné těšínské minulosti pochopitelná, jejich produkce zcela nepřiměřeně zastiňuje předchozí dlouhá staletí vývoje Těšínska nerozděleného dnešní státní hranicí. V konečném důsledku, bohužel, přispívá i k pokřivenému historicko-geografickému vnímání Těšínska, které mnozí lidé u nás mylně považují za  severní  část  Moravy.  A  netýká  se  to  jen  laické veřejnosti. Běžně se s tímto jevem setkáváme i ve sdělovacích prostředcích, v kancelářích nejrůznějších úřadů a dokonce i ve školách. Je to škoda. Těšínsko, tato nevelká, ale krásná a v minulosti mimořádně významná historická země ve Slezsku, zůstává dnes téměř zapomenuté a neznámé. Stojí však za objevení a za poznání.

Hranice, která v roce 1920 rozdělila území Těšínska na dvě části - polskou a československou, vedla po horském hřebeni, spojujícím vrchy Gírová, Stožek a Čantoryje ve Slezských Beskydech, a poté dále k severu po řece Olši až po její soutok s Odrou. Řeka Olše protékající pod hradem těšínských  knížat  se  stala  hraniční řekou. Z předměstí na levém břehu v meziválečném období vyrostlo nové město, které dostalo název Český Těšín. Polsko dosáhlo revize rozhodnutí mezinárodní mírové konference, když si v předvečer druhé světové války ultimativně vynutilo změnu československo-polských státních hranic, které se na Těšínsku posunuly o několik kilometrů na západ až k horskému hřebeni mezi vrchy Velký Polom,  Slavíč  a  Prašivá.  Ve  dnech  1.-10. října  1938 obsadilo Polsko 805 km2 československého území na Těšínsku. Současně byla provedena revize hranic na Oravě a na Spiši. S koncem druhé světové války postupně došlo k faktickému obnovení původních polsko československých státních hranic jak na slovenské Oravě a Spiši, tak na Těšínsku. Trvalo však ještě poměrně  dlouho,  než  byl  územní  spor  uzavřen  i  formálně.  Smlouva  o  definitivní  podobě státních hranic byla podepsána až 13. června 1958, parlamentem byla ratifikována 17. října 1958.

I dnes, téměř 100 let od událostí, které vedly k dělení Těšínska, zůstává území   tohoto   historického   celku  rozděleno  do  dvou  částí.  Stejně  tak zůstává rozdělen i Těšín, jehož starobylé městské centrum na pravém břehu  řeky Olše najdeme na polském území, zatímco na území českém na levém břehu řeky v meziválečném období vyrostlo nové samostatné moderní  město,  jež  dostalo  název Český Těšín. Kdo se chce z českého do polského Těšína vypravit za poznáním minulosti, musí i dnes překročit státní hranice. Není to ale nijak obtížné. Po vstupu České republiky, Slovenska a Polska do Evropské unie došlo k řadě významných změn. Nejen k úplnému otevření státních hranic, které dnes mohou občané Evropské unie překračovat v libovolném místě,  ale  i  k  významnému  posunu  v  jejich  vnímání. Státní hranice obyvatele pohraničních oblastí již nemusejí dělit, jako tomu bylo dříve, mohou je také spojovat...