Právo minci dělati v témž Knížectví těšínském
ZEMSKÁ PLATIDLA NA TĚŠÍNSKU
Ražba vlastních platidel - mincí byla prestižním privilegiem, kterým v zemích Koruny české disponovali pouze panovník, několik nejbohatších šlechtických rodů (Šlikové, Pernštejnové, Rožmberkové) a slezská knížata. O tento znak zemské svébytnosti a současně samozřejmě i o možnost finančního přilepšení usilovala i těšínská knížata. Kazimír II. se těšil veliké přízni krále Vladislava Jagellonského, který mu právo ražby vlastních těšínských mincí udělil slovy: právo dělati minci v témž knížectví těšínském, však opatřiti mají, aby ta mince přísadu dobrú a slušnú měla a s mincí jiných knížat slezských, kteří by na to takovéž milosti měli, se srovnávala.
Počátky ražby vlastních mincí těšínskými Piastovci jsou ovšem zahaleny mnohými nejasnostmi. I když se v listinách knížete Meška I. z konce 13. století se jménem mincmistra setkáváme, nemáme dochovánu ani jednu minci z tohoto období. Jasné doklady o tom, že se v Těšíně razily mince nižších nominálních hodnot, pocházejí až z 15. století.
V roce 1438 totiž prodala kněžna Eufémie společně se svými syny právo ražby zdejším měšťanům. Největší rozkvět nastal až v následujícím století, kdy za vlády Václava III. Adama a jeho potomků fungovala mincovna jak v Těšíně, tak i ve Skočově a Bílsku. Razilo se v nich hned několik typů mincí - nízkých (haléře, trojníky, krejcary, půlgroše), středních (bílé groše, trojáky, čtveráky) i vyšších (tolary). Právě tolary o průměru 42 mm a váze 28,6 g představovaly vrchol místní produkce. Jelikož však obsahovaly nízký podíl stříbra (razily se podle tzv. polského vzoru), byla jejich emise panovníkem záhy zakázána. Tolary se v Těšíně razily znovu až na počátku 17. století. Vždy se na nich objevil portrét vládnoucího knížete a rodový znak. Za poslední těšínské Piastovny Alžběty Lukrécie na mincích nacházíme i vyobrazení a symboly habsburského panovníka, jenž v roce 1655 přikázal ukončit činnost mincoven na Těšínsku.
Bohatá historie ražby mincí na Těšínsku zná ovšem i nepoctivé mincování. Zvláště údobí největšího rozmachu za vlády knížete Adama Václava a jeho nástupců Fridricha Viléma a Alžběty Lukrécie, posledních Piastovců v Těšíně, se vyznačuje urputnou snahou podvodníků přiživit se způsobem nečestným a všemi právními řády odsuzovaným - produkcí padělků a falešných mincí.
Mimořádně oblíbená byla těšínská platidla v sousedním polském království. Z deníku skočovského purkmistra Jana Tilgnera vyčteme, že v květnu 1611 byli popraveni dva falešní mincíři, zlatník Joachim, který zhotovil razidla, a mincíř Hans, jenž v mincovně v Těšíně pracoval od roku 1608. Oběma bylo prokázáno, že razili falešné polské groše s vyobrazením poprsí krále Zikmunda III. a letopočtem 1610, které pak pašovali do Polska. Potrestání viníků bylo exemplární. Joachimovi byla nejprve useknuta pravá ruka a poté i hlava, mincmistr Jan byl upálen zaživa.
Ale nemuselo se jednat jen o doslova falešné mincování. Kněžna Alžběta Lukrécie usilovala o právo ražby vlastních mincí, aby se vyrovnala svým předchůdcům. Císař jí ražbu povolil v roce 1638. Mince měly být raženy podle císařského vzoru, s panovníkovým vyobrazením a opisem na aversu, symbol Těšínska - orlice s opisem - směla být vyražena na reversu. Ke zřízení mincoven došlo v roce 1642 v Těšíně a o rok později ve Skočově. Z obou vycházela celá škála mincí, obzvlášť hodnotný a dodnes ceněný je tolar s portrétem kněžny Alžběty Lukrécie z roku 1650. Těšínské mincovny produkovaly ve velkém množství drobnou měděnou a stříbrnou minci, jež se stala velmi oblíbenou nejen ve Slezsku a na Moravě, ale i za hranicemi v Polsku. Právě ražba málo hodnotné, ale oblíbené a žádané těšínské mince se záhy stala středem pozornosti polských úřadů, které předpokládaly, že je mince falešná. Polské úřady dosáhly četnými intervencemi toho, že císař prostřednictvím slezského hejtmanského královského úřadu ve Vratislavi vydal v roce 1649 příkaz k zastavení provozu těšínských mincoven.
Přesto ještě v roce 1654 vyšel v sousedním Polsku malý třístránkový spisek s názvem Szeląg, Piętak, Groszyk Cieszyński. Dobru Pospolitemu w Polszcze Szkodliwy, jenž vydala pravděpodobně krakovská tiskárna. Jeho podtitul Z Dozwoleniem Stárszych naznačuje, že byl vydán z úředního příkazu. Spisek se velmi tvrdě stavěl proti rozšiřování a ražbě falešných mincí v polském království, zvláště pak ze zahraničí přicházejících mincí těšínských: Ná ten czas w Polszcze źe tey drobney monety niebiją bez ktorey ubogi lud práwie nic niemoźe, zagęściły sie miedzy innymi pieniądzami cudzoziemskimi szelągi, piętaki i groszyki Cieszyńskie dáleko nászymu nie rowne y niepopłatne. Padělané mince ovšem putovaly přes hranici i opačným směrem. Falešná mincovna v polském Živci (pol. Żywiec) produkovala v letech 1610-1620 nejrůznější padělky podle polského i českého vzoru. Mezi padělky byly např. i dvě falešné těšínské ražby - trojník a tříkrejcar, ražené podle vzorů stříbrných originálů, ovšem měděné a daleko hůře výtvarně i technicky zpracované. Dosáhly nejen do Slezska, ale i na Moravu. Valašskomeziříčský puškař Ondřej Sivý ve svých zápisech z roku 1612 poznamenává:
Povstaly žyvecké peníze zlé. Z samej mědi, na polský ráz dělány byly v Živci, zjevně v zámku pana Mikuláše Komorowského. Na dva roky choval tovaryše zámečnické a jiné zlatníky k tomu potřebné a žádný mu nic k tomu neříkal. Také nikam nejel, doma páchal, co chtěl, byl pán zhovadilý a bezbožný.
K nejhodnotnějším nominálům patřily stříbrné tolarové ražby. U těšínských tolarů, z nichž k nejlépe provedeným patří tolar mincmistra Hanuše (Hanse) Thackeho z roku 1609, se předpokládalo jejich použití k reprezentačním účelům. Mincmistr Thacke, se kterým jsou spjaty kvalitně provedené ražby, však skončil tragicky. V roce 1611 byl zaživa upálen za falšování peněz. Kromě tolarů byly raženy i jejich dvoj či trojnásobky. Na líci je vyražena polopostava s knírkem a bradkou ve slavnostním šatě s širokým límcem a vlajícím šálem, v pravici drží hůl, jenž se opírá o bok, v levici čapka s chocholem; v uzavřených kruzích, z nichž menší je přerušen hlavou a vnější je tvořen vavřínovými listy, je opis ADAMVS.WENCESLAVS. DVX.TESCHIN[ENSIS] (Adam Václav kníže těšínský), na reversu ve vnitřním kruhu hornoslezská orlice s korunou, v zevním vavřínovém listu opis SAPIENTE. DIFFIDENTIA.1609 (moudrou opatrností).