Mám dáti věna a pět tisíc kop grošů českých knížeti Václavu
TĚŠÍNSKO RENESANČNÍHO VĚKU
Postavení posledních těšínských Piastovců na politické scéně se odvíjelo od aktivit knížete Kazimíra II. z přelomu 15. a 16. století. Úřad nejvyššího slezského hejtmana, který zastával, byl natolik prominentní, že z něho činily známou a politicky vlivnou osobu v celém jagellonském soustátí a výrazně ovlivnil další směřování rodu. Kazimírův vnuk Václav III. Adam byl již v útlém věku vyslán na královský dvůr do Prahy, aby vzdělal se tam, jak se na budúcího panovníka náleží. U královského dvora tehdy nemohl být každý, tato role byla vyhrazena jen členům dynastických rodů a příslušníkům nejvyšší šlechty. V době jeho nezletilosti spravovala Těšínsko jeho matka Anna Braniborská společně s Janem z Pernštejna a na Helfenštejně, jenž se tituloval jako mocný otcovský poručník osvíceného knížete a pána Václava, knížete těšínského a Velkého Hlohova. V této souvislosti zřejmě nikoho nepřekvapí, že Václav III. Adam se již jako šestnáctiletý oženil s Marií z Pernštejna, dcerou svého poručníka.
Tehdejší poměry ilustruje i výňatek ze smluvní listiny:
Já, Jan z Pernštejna a na Helfenštejně, hejtman markrabství moravského po Marii dceři své mám dáti věna čili posahu pět tisíc kop grošů českých knížeti Václavu. Proti tomu odvěniti má kníže Václav dceři mé půltřinácta tisíce kop grošů českých.
Z tohoto manželství se narodily tři děti. Téměř dvacetiletí Pernštejnova poručnictví navazovalo na dynamický hospodářský, správní i kulturní rozvoj, započatý knížetem Kazimírem. Došlo ke stabilizaci postů zemských úředníků, vymezení jejich kompetencí a práv, důležitá práva obdržely městské rady v Těšíně, Bílsku, Fryštátě a jinde. Nejvýraznější postavení během celého období si podržel kancléř Jan Čelo z Čechovic, který byl Pernštejnovým zástupcem a hlavní výkonnou instancí v knížectví.
Snad to bylo prostředí pražského císařského dvora, jež ve Václavovi vyvolalo touhu po sehrání velké politické role. Záhy po smrti polského krále Zikmunda II. Augusta se rozhodl, ostatně podobně jako jiný slezský kníže Jindřich XI., jenž vládl v Lehnici, usilovat o polský trůn bez ohledu na skutečnost, že se stal protikandidátem svému vlastnímu panovníkovi Ferdinandu I. Pochopitelně neměl šanci. Polským králem se nestal, zato se stal dobrým pozorovatelem poměrů u krakovského dvora a zpravodajem, jehož informace o situaci v sousedním království byly v Praze vysoce ceněny jak Maxmiliánem II., tak i jeho synem Rudolfem II.
Na těšínském hradě vládl za Václavova panování honosný život ne nepodobný tomu, který Václav viděl v Praze. Kníže velkoryse hostil stav panský i rytířský, jenž se sjížděl do Těšína na hody a radovánky. Rozmařilý život tak dovedl Václava III. Adama k četným dluhům. Kníže pak zastavoval své statky těm, kteří mu půjčovali a některá jeho rozhodnutí měla později i nemalý dopad na další územně správní vývoj Těšínska. Svému tchánovi a dřívějšímu poručníkovi Janu z Pernštejna např. za 12 000 uherských zlatých zastavil celé frýdecké panství, což nakonec vedlo k oslabení vztahu Frýdecka ke knížecímu dvoru v Těšíně. Václav dlužil i těšínské šlechtě - pánům Kašparu Vlčkovi z Dobré Zemice, Janu Sedlnickému z Choltic, Mikuláši Karvinskému a dalším, od nichž si půjčoval nemalé sumy peněz. Přesto na knížecím dvoře hrávali hudebníci a pořádaly se slavnosti, žádná korunovace českých, uherských ani polských králů se nemohla obejít bez knížete Václava III. Adama.
Jako potomek původní piastovské dynastie měl těšínský kníže Václav otevřeny nejedny dveře i za hranicemi. Českým králům Ferdinandovi I., Maxmiliánovi II. i Rudolfu II. přitom prokázal mnohé diplomatické služby zejména v sousedním Polsku. Také z tohoto důvodu byl na pražském dvoře velmi oblíben. V roce 1574 se snad proto dokonce rozhodl požádat choť krále a císaře Maxmiliána II., aby se stala kmotrou při křtu jeho syna Adama Václava. Císařovna však zdvořile odmítla slovy:
Takovú žádost Tvou věrně bychom vyplniti chtěli, ale rozumějíc tomu, že se u Tebe jinačejší spůsob při křtu než-li mezi námi, kteří římské víry katolické jsme, zachovává, v tom samém a v ničem jiném něco na rozmyslu máme.
List potvrzuje ovšem již zcela jasně tehdejší úsilí příslušníků habsburského rodu, kteří ve své monarchii usilovali o postupnou rekatolizaci všech zemí, což platilo i pro všechny země Koruny české, Těšínsko nevyjímaje.
Po smrti Marie z Pernštejna pojal Václav Těšínský za ženu saskou kněžnu Sidonii Kateřinu. Svatba se konala na zámku v Těšíně v listopadu 1567. V prosinci 1574 se manželům narodil Adam Václav, který přejal vládu nad knížectvím po otcově smrti v listopadu 1579. Tehdejší městský písař Anton Kerber napsal na desky těšínské městské knihy o úmrtí knížete Václava zápis, jenž dokonale ilustruje tehdejší poměry v knížectví a úctu, jaké se těšínský kníže těšil:
Léta Páně 1579 4. listopadu v tu středu před Všemi Svatými, o dvanácté hodině přednem, skonal v Pánu nejjasnější, vysokorozený kníže a pán Václav Adam, kníže v Slezích na Těšíně a Velkém Hlohově. Jeho Milost knížecí řízením Božím raněn byl mrtvicí na pravé straně a pozbyl řeči, zůstal však při zdravém rozumu a dal se bez ustání slovem Božím až do poslední chvilky potěšovati. Též dlouho se modlil a procházel všecku dobu jedenácti let, když jeho Milost Knížecí pojal za ženu nejjasnější Kněžnu a paní Sedenu Kateřinu. Jak křesťansky, bohabojně, spravedlivě, střízlivě a mírně, cudně a ctnostně, dobrotivě a laskavě, cizím i domácím, otcovsky a přátelsky Jeho Knížecí Milost se zachoval a ukázal! Potom Jeho Knížecí Milost na smrtelném lůžku litoval plačky a se slzami svých hříchů, potrval v stálé víře a naději k Bohu, kteréhož se srdečnými vzdechy o odpuštění hříchů prosil a víru svou zpovědníku panu Jiřímu Wolfovi rukou dáním potvrdil. Z čehož zarmoucená kněžna velikou útěchu měla. Jeho Knížecí Milost dal se též krátce před svou smrtí svátostmi zaopatřiti, tedy připraven byl k smrti. To dosvědčuju já Adam Kerber, městský písař těšínský, který jsem u Jeho Knížecí Milosti v době choroby dnem a nocí až do nejposlednější hodiny bděl, ač toho nebyl jsem hoden. Bůh dej Jeho Knížecí Milosti veselé z mrtvých vstání. Amen.
Poněkud rozporuplně působí snaha knížete, aby jeho poddaní šetrně žili a žádných vejstupků se nedopouštěli. Vzkazoval jim:
Měšťanům lépe by slušelo, aby své domy opravovali a cesty v dobrém pořádku udržovali, nikoliv aby což mají, propíjeli.
V dokumentech se kníže Václav obvykle tituloval slovy My Václav, z Boží Milosti, kníže v Slezích Těšínské a Velkého Hlohova oznamujeme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouce slyšeti budou, že... Takových listin vydával kníže mnoho a vztahovaly se k nejrůznějším oblastem života. Zachována je spousta listů, které kníže posílal těšínskému purkmistrovi a radě s četnými radami o dobrých mravech a křesťanské výchově dětí. V roce 1573 Václav nařídil, že...
...nemají býti v městě trpěni, kdož by pohoršení dávali anebo kdož by kacířství se oddávali, rada městská nechť šest hodin denně zasedá, zlé lidi trestá, po pijácích zvláště ze stavu řemeslnického pátrá a trestáním jich stíhá, žebráky a zahálčivé děti k práci přidržuje, běhouny zaháleče a noční křiklouny do sklípka pozavírá.